Martina Hozová

Bio

Mám ráda, když materiál klade nějaké limity.

Originální tvůrčí přístup Martiny Hozové (* 1971) spočívá v užití neobvyklých materiálů na tradiční sochařská témata, jako je lidská postava, hlava či reliéf. Zájem o člověka se všemi jeho neduhy a slabostmi stojí v centru autorčina zájmu. K vyjádření humoru, metafory lidské existence a kritiky současné společnosti používá instalatérské, industriální i IT materiály, které nás každodenně obklopují. Hlavy i celé postavy omotané kabelem tak lze chápat jako varovné morality. Skrze vodivé dráty i další elektronické součástky je zároveň navazována komunikace mezi starým a novým světem.

Taková komunikace je v díle Hozové obsažena také ve spojení rukodělné práce s přesnými sofistikovanými tvary průmyslově vyráběných komponentů. Ty jsou vkládány do soch a objektů přímo nebo skrze jejich otisky. Předměty jako kabely, trubky, IT součástky a jiné technicistní prvky tedy kombinuje autorka se zcela tradičními sochařskými materiály, jako je keramická hlína a štukatérská sádra pro vytváření modelů a nejrůznější typy silikonů a lukoprenů za účelem klonování, množení a vytváření variantních sérií. Estetika zamýšleného výstupu je doprovázena nezbytným zájmem o samotnou realizovatelnost díla z hlediska statických požadavků a zároveň i jeho případnou odolnost. Omezující limity materiálu vedou umělkyni k dalšímu rozvoji tvarosloví a forem výrazu i novým postupům. Právě střídáním různých materiálů se dle autorky tvorba stává diverznější a brání zacyklení se v oblíbených tématech.