Vladimír Véla, Zdeněk Trs – Tělo představ

Josef Čapek si už ve třicátých letech uvědomil, a jistě nebyl první, že jednou ze základních vlastností uměleckého díla hodného takového označení je cosi jako „nepopisnost“ ve vztahu k hmotné realitě. Měl tím zřejmě na mysli fakt, že umělecké dílo nemá být pouhou deskripcí skutečnosti, otrockým převodem prvotního smyslového vjemu do slov, tónů či barev. Skutečné umělecké dílo má všechno to, čím jako lidé žijeme, o čem přemýšlíme, s čím se potkáváme, všechno, co v nás zvučí a rozhýbává náš vnitřní život učinit v jistém smyslu absolutně přítomným a prožívaným. Umění nemá, slovy Josefa Čapka, líčit, mělo by dávat našim představám tělo, mělo by je zhmotňovat v jejich vlastní dimenzi bytí, byť by tato dimenze ne vždy zcela odpovídala konvencím, ve kterých jsme zvyklí na svět nahlížet.

I přesto, že si Zdeněk Trs a Vladimír Véla vytvořili dosti odlišné malířské rukopisy, spojuje je řada věcí. Oba jsou absolventy Akademie výtvarných umění, oba prošli mimo jiné Ateliérem klasických malířských technik Zdeňka Berana. Oba jsou v současnosti jaksi konvenčně řazeni do kategorie abstraktních malířů a u obou tato generalizace zásadně zkresluje pohled na jejich dílo. Východiskem i úběžníkem jejich práce je totiž žitý svět, přičemž však je třeba říci, že onen žitý svět se u obou autorů rozprostírá daleko za hranice světa předmětného. Véla i Trs, a to je koneckonců jako výtvarníky spojuje nejvíce, jsou bytostně přesvědčeni o naprosté svébytnosti malířského jazyka, o jeho nezávislosti na jakékoli formě doplňujícího vysvětlení a komentáře. Tvorba je v jejich pojetí pokusem o syntézu rozpadajícího se světa prostřednictvím imaginace, která je jako poznávací médium vlastní všem lidským bytostem.

Záměrem výstavy Tělo představ není neorganicky na sebe „naroubovat“ skrze sofistikovanou a mnohomluvnou koncepci dva samostatně tvořící a uvažující autory. Vedle sebe stojící díla Zdeňka Trse a Vladimíra Vély mají manifestovat cosi mnohem obecnějšího. Podobná osobní i malířská východiska, celoživotní přátelské pouto, a nakonec taky společnou fascinaci Tajemstvím, které jedině činí život i tvorbu smysluplným.